Stylistika
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Tento článek potřebuje doplnit či upravit literaturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) kapitolu Literatura a uvedete vhodné knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Knihy by měly být uváděny standardní formou citace.
Stylistika je nauka o slohu. Pojednává o jeho podstatě, jeho druzích, o slohové výstavbě jazykových projevů (textů) a o slohovém rozvrstvení jazykových prostředků.
Zkoumá způsob výstavby jazykového projevu (komunikátu), tj. způsob zpracování obsahu a využití jazykových prostředků (výběr, uspořádání v celek). Po stránce jazykové závisí slohová vytříbenost zejména na vhodném výběru slov, na plynulé stavbě vět a na jejich spojení v souvislý text.
Slohotvorné činitele
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Slohotvorné činitele jsou souhrnem komunikativních podmínek v jedinečné komunikační situaci, existují 2 typy:
- subjektivní (osobní, individuální) – podmíněni osobností autora, jeho stanoviskem, věkem, vzděláním, povahou atd. Nejnápadnější jsou rozdíly v individuálním stylu různých autorů umělecké literatury (například styl Karla Čapka a Vladislava Vančury).
- objektivní (obecný) – autor je nucen k nim přihlížet
Objektivní slohotvorné činitele se dále dělí na
- funkce – zaměření projevu; cíl, na který chce poukázat
- forma projevu – projev psaný nebo mluvený
- místo, na kterém se projev uskutečňuje – přímý (např. veřejný projev) nebo nepřímý (např. formou rozhlasu)
- počet mluvčích – monolog (jeden mluvčí) nebo dialog (dva a více mluvčích)
Jazykové styly podle funkce projevu
- styl prostěsdělovací
- funkce dorozumět se, pobavit se
- běžná komunikace
- jednoduchá větná stavba
- využívá všechny útvary národního jazyka
- písemná komunikace: vyhláška, oznámení, zpráva, oběžník, hlášení, inzerát, telegram (oznamovací útvary); tiskopisy, soupisy, dotazník (heslové útvary); zápis, protokol, smlouva (dokumentární útvary)
- ústní komunikace: telefonický styk, rozhovor kamarádů
- veřejné ústní jednání: referát, diskuse, polemika, panelová diskuse, usnesení atd.
- styl odborný
- odborné poučení
- bez emocí, citového zabarvení
- pouze spisovně
- přednáška
- úvaha – autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k obecnějšímu závěru
- esej – druh úvahy na odborné téma; nepříliš rozsáhlý útvar, který spojuje odbornost a uměleckost, je psán s estetickým záměrem
- kritika – úvaha, která především hodnotí, posuzuje, vytýká nedostatky
- recenze – útvar blízký kritice, ale převažuje informativní charakter nad kritickým
- glosa – kritická poznámka
- styl administrativní
- úřední, jednací
- bez emocí, citového zabarvení
- ustálená forma
- spisovný jazyk
- přesnost, jednoznačnost
- Příklady:
- úřední dopis
- žádost
- objednávka
- plná moc
- životopis
- styl publicistický
- styl hromadných sdělovacích prostředků
- cílem je informovat o aktuálních věcech
- musí být srozumitelně, zajímavě formulované
- spisovné, automatizované výrazy, klišé
- zpravodajství
- úvodník – obsahuje nejdůležitější aktuální informaci
- článek – delší příspěvek publicistického stylu, někdy má povahu kritické úvahy
- komentář – autor vyjadřuje názor, zaujímá stanovisko k nějakému problému
- kurziva – aktualizující nebo zábavná stať tištěná obvykle kurzivou
- glosa – kritická poznámka k událostem a názorům; krátký útvar
- sloupek – vtipná časová úvaha v jednom sloupci
- causerie [kózri] – vtipná novinářská úvaha o nějakém problému, lehčí tón, duchaplnost, zábavnost
- referát
- reportáž – informuje o zajímavých místech nebo událostech na základě přímého styku s nimi; podmínkou je očité svědectví autora
- fejeton – útvar stylu publicistického a uměleckého, jedná se o drobná zábavná témata všednodenního života v novém světle, vesměs zpracováno zábavným, ironickým nebo humorným tónem, vtipně a duchaplně
- interview – rozhovor
- odborná diskuse
- styl umělecký
Druhy slohových postupů
- informační – nejjednodušší, podává fakta, sdělení ve věcných (místních, časových) nebo formálních souvislostech (např. abecedně)
- vyprávěcí – podává děje, události, příběhy jako jedinečné, úsilí o zajímavost, napětí, názornost, pestrost
- popisný – vystižení vnějších znaků, příznačných rysů objektu nebo děje; zřetel k částem, k celku nebo k souvislostem; volba pořadí popisu částí
- charakterizační – vystižení vnitřních znaků objektu (osoby), a to přímo (konstatováním) nebo nepřímo
- výkladový – vysvětlení podstaty jevu (nejen vnější znaky, ale i vnitřní vztahy, souvislosti, příčinné jevy)
- populárně naučný – vysvětluje fenomén bez použití odborných slov
- úvahový – vyjádření názorů autora, zamyšlení, hodnocení, srovnávání a vyvozování logických závěrů
