Mikroplasty

Mikroplasty je obecné označení, užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů či od 1000 nanometrů (podle různých definic) až po 5 milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu^[1] jako součást jejich znečištění.^[2] Je to směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty).^[3] Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech (často na dně),^[4] kde by mohly ohrožovat tamní životní prostředí. Ohroženi jsou například filtrátoři.^[5] Rověž existují vědecké studie, které potvrzují, že kumulace mikroplastů ve vodě ohrožuje životní prostředí.^[6] Degradace plastů v prostředí probíhá rychlostí několik µm/rok (biodegradabilní plasty rychleji),^[7] takže menší mikroplasty se rozloží i během měsíce. Menší částečky se nazývají nanoplasty.

Členění mikroplastů

Primární mikroplasty se přidávají do nátěrových barev nebo zcela běžné kosmetiky (zubní pasty, mýdla, šampony, čisticí mléka a jiné). Přidávají se jako abrazivum či pro zlepšení viskozity či vzhledu.^[8] Sekundární vznikají zejména mechanickým otěrem pneumatik a opotřebováním plastových tkanin.^[9][10]

Znečištění

Sedimenty na dně oceánů ukazují, že míra usazování mikroplastů se zdvojnásobuje přibližně každých 15 let (podobně jako výroba plastů) již od poloviny 20. století.^[11] Od té doby jsou také mikroplasty nacházeny v rybách.^[12] Hlavním zdrojem plastů v oceánech jsou patrně řeky,^[13] ale jejich role se i přeceňuje.^[14] Avšak stanovování míry znečištění mikroplasty se podceňuje, pokud se v moři ke stanovování znečištění používají sítě.^[15]

Mikroplasty nejsou zamořeny jen oceány, ale i ovzduší. Například v Londýně, jenž je evropským městem s vůbec největší koncentrací mikroplastů v ovzduší, na jeden metr čtvereční dopadlo v průběhu 24 hodin 575–1008 mikroplastových částeček.^[16] Důkazem toho, že mikroplasty cirkulují v ovzduší po celém světě je i fakt, že byly nalezeny dokonce i ve sněhu v Arktidě.^[17]

V ČR je průměrná koncentrace mikroplastů v povrchové vodě necelé 4 částice na litr.^[18] Temže v Londýně obsahuje přes 80 mikroplastů na litr.^[19] Významným znečišťovatelem je zubní pasta.^[20] Jedna dávka zubní pasty (1,6 gramu) obsahuje 4000 plastových částic, ale čistírny odpadních vod jsou schopny zadržet až 99,9 % mikroplastů.^[21] Čistírenský kal se ale tradičně používá například ke hnojení polí, čímž se do půdy a vody dostávají mikroplasty.^[22] Mikroplasty migrují i v sedimentech.^[23] Dle zjištění společnosti Orb Media je „přes 80 procent kohoutkové vody ve světě kontaminováno mikročásticemi plastů“.^[24] Nicméně pokud se konzumuje balená voda, tak se v USA zkonzumuje o 90 000 mikroplastických částic více než z kohoutové vody.^[25] Například i plastové nádoby pro kojence uvolňují mikroplasty a to více s teplotou.^[26] Plastový čajový sáček uvolňuje ještě více mikroplastů. Mikroplasty ale lze z vody odstraňovat pomocí přírodních rozpouštědel.^[27]

Dle vědců z univerzity v belgickém Gentu jsou dále mikroplasty přítomné i v mořských plodech, či rybách.^[28] Mikroplasty menší než mikrometr efektivně kumulují i plodiny.^[29] Mikroplasty velikosti okolo 2 µm byly nalezeny v ovoci a zelenině.^[30] Mikroplasty se vyskytují i ve zpracovaných potravinách. Obsahuje je například pivo, med, cukr či sůl.^[31]

Roku 2023 byly nalezeny mikroplasty (chlorovaný polyethylen a Ca/Zn PVC stabilizátor velikosti 10 až 50 μm) v plodové vodě (stearan sodný pak v placentě).^[32]

Regulace

USA zakázaly používání plastových mikrokuliček.^[33] Ve Velké Británie od roku 2018 platí zákon, zakazující prodej kosmetických přípravků, obsahujících mikroplasty.^[34] Roku 2019 byl navržen zákaz přidávaných mikroplastů i pro EU.^[35] Bude implementován pod REACH.^[36]

Rizika pro zdraví

Lidé průměrně za den vdechnou tisíce částic mikroplastů (přes 2 milióny částic v Číně) a pozřou desítky mg (v jihovýchodní Asii až 500 mg za den).^[37]

Existuje řada studií poukazujících na to, že mikroplasty při vniknutí do plic vyvolávají zánětlivé reakce, projevující se dušností a kašlem a v případě dlouhodobě vysoké expozice mohou způsobit až zjizvení plic.^[38]

Větší mikroplasty projdou tělem, ale menší (než 1 µm) se mohou dostat i do krve.^[39] Mikroplasty tak byly nalezeny v lidské krvi.^[40] Hematoencefalická bariéra nezabrání malým mikroplastům, aby se z potravy nedostaly do mozku a tam působit neurotoxicky.^[41] Parkinsonova nemoc tak může být způsobována nanoplasty vznikajícími z mikroplastů.^[42]

Trávicí soustava je hlavní místo v těle, kde se ukládají mikroplasty.^[43] Ze střev pak putují do jiných orgánů (ledvin, jater či mozku).^[44] Chronická respirační onemocnění, chronické střevní záněty či jaterní cirhóza mohou s mikroplasty také souviset.^[45]

Mikroplasty uvolňované z obalů potravin mohou být obezogen.^[46]

Odkazy

Reference

Související články

• Velká tichomořská odpadková skvrna

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mikroplasty na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo mikroplast ve Wikislovníku
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Mikroplasty

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.